Základní pojmy v telefonní technice
Telefonní přepojovač – manuální telefonní ústředna, kde k propojení jednotlivých účastníků docházelo prostřednictvím spojovatelky. Podle návěštění volajících se jednalo obvykle o klapkové či žárovkové přepojovače, podle způsobu spojování hovorů pak o šňůrové, klíčové nebo zástrčkové přepojovače.
Telefonní zapojovač – zařízení, umožňující připojení telefonního přístroje na několik různých vedení. Na rozdíl od telefonního přepojovače nebylo možné spojovat hovory jednotlivých linek mezi sebou. Telefonní zapojovače nacházejí ještě dnes uplatnění při dispečerském řízení (například v železniční dopravě).
Telefonní meziřadič – jednoduché zařízení, umožňující přepínání telefonní linky zpravidla mezi dvěma telefonními přístroji. Zařízení umožňovalo i vzájemnou signalizaci obou přístrojů mezi sebou. Mohlo být buďto v samostatné skříňce nebo vestavěné v hlavním přístroji.
Řadové telefonní zařízení – systém několika telefonů, které mají jednu či více společných (průběžných) vnějších linek, na které se připojují, pokud nejsou obsazeny jiným účastníkem. Vzájemné volání řadových telefonů mezi sebou je možné tlačítkem nebo telefonním klíčem. Tato zařízení byla často k vidění v meziválečném období v menších podnicích (obvykle do cca 10ti až 15ti poboček). Protože k propojení přístrojů bylo zapotřebí většího množství vodičů, byla tato zařízení záhy nahrazena automatickými telefonními ústřednami.
Selektorové zařízení – zvláštní typ zařízení, kde jsou jednotlivé přístroje připojeny na společné vedení a volají se navzájem domluvenými značkami. V nejjednodušším případě systému místní baterie stačí připojení všech přístrojů na společnou dvoulinku a domluvení volacích značek. V případě automatických systémů je u každého přístroje spojovací skříňka s voličem, který připojí telefonní přístroj k vedení pouze v případě, že je tento přístroj volán (nebo pokud sám volá a vedení není obsazeno jiným hovorem). Díky nízkým nárokům na počet vodičů (obvykle postačí pouze jedno průběžné dvouvodičové vedení) byl tento systém využíván například podél železničních tratí pro spojení jednotlivých železničních stanic.
Interkom – zařízení umožňující hlasitý provoz mezi dvěma či více stanicemi. Pokud jsou spojeny pouze dvě stanice, jedná se o koncový povoz (např. mezi ředitelem a sekretářkou). Je-li spojeno více stanic interkomu, bývá jedna hlavní (dispečerská). Jednotlivé přístroje se nazývají hláskami. Mohou být buďto utajené (dispečer nemůže poslouchat bez vědomí účastníka) nebo neutajené (dispečer může po stisku tlačítka poslouchat, co se v okolí příslušné hlásky interkomu povídá, aniž by si toho účastník všiml…).
Telefonní poloautomat – přídavné zařízení k telefonním přepojovačům místní baterie, které umožňovalo přístup vybraných účastníků k nadřízené telefonní ústředně i v době, kdy nebyla k dispozici spojovatelka.
Vícesmyčkový telefonní přístroj – telefonní přístroj, do kterého je možné připojit více telefonních linek, tedy prakticky vestavěný telefonní zapojovač. V některých případech takové přístroje umožňovaly i konferenci více účastníků (více linek) mezi sebou.
Telefonní systém MB (místní baterie) – název je odvozen od způsobu napájení hovorových obvodů, které bylo zajištěno vlastní baterií u každého přístroje. Vyzváněcí proud byl generován zpravidla induktorem, který byl poháněn kličkou z boku telefonního přístroje. Tento systém umožňoval hovor i po vedení v horším stavu, byl však velmi náročný na údržbu velkého množství baterií. Přepojování hovorů bylo manuální v MB telefonních přepojovačích, přihlášení i odhlášení hovoru (upozornění spojovatelky) se dělo otáčením kliky induktoru, žádost o volbu konkrétního účastníka se dávala spojovatelce ústně. U systému místní baterie je možné bez úprav propojit i více přístrojů mezi sebou bez přepojovače (jen je potřeba dohodnout volací značky zpravidla písmeny morseovy abecedy, aby každý hovor nepřijímali všichni účastníci najednou).
Telefonní systém ÚB (ústřední baterie) – napájení telefonních přístrojů je zajištěno z centrální baterie v telefonním přepojovači, přepojování hovorů však stále zajišťuje spojovatelka. Pro ohlášení se spojovatelce postačí zvednout telefonní sluchátko, čímž se zahájí návěštění na přepojovači, po skončení hovoru stačí zavěsit sluchátko do vidlice telefonního přístroje.
Telefonní systém AUT (automatický) – telefonní systém, kde vzájemné propojování jednotlivých účastníků zajišťuje automatická telefonní ústředna bez nutnosti zásahu spojovatelky. Prakticky se rovněž jedná o systém ústřední baterie, neboť jednotlivé přístroje i spojovací pochody jsou napájeny centrálně z telefonní ústředny.
Poloautomatický provoz – u některých automatických pobočkových (podnikových) telefonních ústředen byly příchozí hovory z veřejné sítě přijímány spojovatelkou a dále přepojovány na žádaného účastníka, kdežto odchozí hovory do veřejné sítě bylo možné realizovat automaticky (například volbou čísla „0“).