Pobočkové ústředny s otočnými voliči (Tesla)
Pobočková ústředna USH24
Pobočková telefonní ústředna USH 24 je synchronní (proces nastavování spojovacích prvků probíhá současně s pulsy, vysílanými číselnicí) a hledačová (otočný volič, tzv. hledač, v hovorové spojnici vyhledává volající pobočku). Ústředna byla dodávána ve dvou základních provedeních pro 15 nebo 25 poboček, tomu odpovídal počet státních linek a domácích hovorových spojnic, takže v provozu byly ústředny USH 2/15/2, USH 3/15/3, USH 2/25/3, USH 3/25/3, USH 4/25/2, USH 5/25/3, USH 5/25/4 (počet státních vedení/počet poboček/počet domácích hovorových spojnic). Oba typy pro 15 a 25 poboček byly montovány do nástěnné kovové skříně s otočným rámem, velikost skříně se však pro oba typy lišila.
Provozní napětí ústředny je 24 V. Napájení je buď ze sítě 220 V (napájecí zdroj je vestavěn ve skříni) nebo z baterie. Ústředna USH 24 má tři spojovací stupně: Stupeň nabíhací (hledač), Stupeň linkový (linkový volič), Stupeň státních voličů. Hledač a linkový i státní volič je tvořen 17dílným otočným voličem s přesazenými (dvojitými) rameny, takže má 34 východů. Ústředna je vybavena i pomocným hledačem a pomocným linkovým voličem k dosažení státní linky v případě obsazení vnitřních hovorových spojnic.
Číslo pro volání spojovacího pracoviště je 1, určovací číslo pro odchozí státní hovory je 2. Při výstavbě 15 poboček bylo číslování poboček 3 až 9 a 01 až 08, při výstavbě 25 poboček pak 3 až 9, 01 až 09 a 001 až 009. Zvláštní způsob číslování je dán tvarem otočného linkového voliče, kde jsou výstupy k pobočkám umístěny za sebou a volané číslo je dáno celkovým počtem volících impulzů (např. číslo 007 znamená 27. krok voliče). Příchozí hovory ze státní sítě jsou vždy signalizovány na pultu spojovatelky, která musí příchozí hovory dále přepojit. Pracoviště spojovatelky je tvořeno spojovacím přístrojem.
Pobočková ústředna USH60
Pobočková telefonní ústředna USH 60 je synchronní (proces nastavování spojovacích prvků probíhá současně s pulsy, vysílanými číselnicí) a hledačová (otočný volič, tzv. hledač, v hovorové spojnici vyhledává volající pobočku). Ústředna umožňuje modulární výstavbu až do celkového počtu 20 státních linek a 180 poboček. Ústředna je stojanového provedení a její rozsah je dán počtem bloků: stojanová jednotka pro 5 státních linek (v ústředně max. 4 státní stojany, tj. 20 státních linek) obsahuje stupeň státních voličů a státní přenašeče, stojanová jednotka pro 45 poboček a 5 spojnic zpětného dotazu (v ústředně max. 4 domácí stojany pro 180 poboček) obsahuje nabíhací stupeň (hledač), skupinářový stupeň a linkový stupeň. Domácí stojan obsahuje 5 hovorových spojnic, jednu pomocnou spojnici a 50 účastnických sad (z toho 45 použito pro pobočky a 5 pro zpětný dotaz).
Ústředna může být připojena na státní ústřednu systému AUT, ÚB a případně i MB. Provozní napětí je 60 V. Maximální přípustný odpor účastnické smyčky je 2x500 Ω. Hledač je tvořen 25dílným otočným voličem, který má 2 sady protilehlých ramen přesazených o jednu kontaktovou řadu, takže na něj lze napojit 50 vstupů (účastnických sad). Otočný skupinář (v případě výstavby vyšší, než 100 resp. 90 poboček) je rovněž 25dílný otočný volič. Linkový volič je čtvercový 100dílný volič se zvedacím a otáčecím pohybem.
Reléová sada linkového voliče je s ním pevně spojená. V plné výstavbě je číslování poboček 3xx (první stovková skupina) a 0xx (druhá stovková skupina). Určovací číslo pro odchozí státní hovory je 2. Při výstavbě do 100 účastnických sad (resp. 90 poboček) je určovací číslo pro odchozí hovory do státní sítě libovolné dvoumístné (vyjma čísel, jejichž ciferný součet je 12). Příchozí hovory ze státní sítě jsou vždy signalizovány na pultu spojovatelky, která musí příchozí hovory dále přepojit. Pracoviště spojovatelky je tvořeno buďto spojovacím přístrojem nebo spojovacím stolem.
Železniční podružná ústředna USHD 2/10
Zkratka USHD 2/10 označuje ústřednu synchronní hledačovou drážní o kapacitě 2 vstupní linky a 10 poboček a byla v provozu v desítkách menších železničních stanic. Ústředna je konstruována pro provoz v železniční sdělovací síti – umožňuje automatický vnitřní provoz a při zapojení vhodných přenašečů může být napojena na 2 různá odchozí vedení různých směrů.
Zařízení je umístěno v nástěnné kovové skříni s otočným rámem, na kterém jsou umístěny spojovací prvky (relé a voliče). Zařízení je napájeno z akumulátorové baterie 24 V. Ústředna má vestavěný generátor návěstních tónů a dává oznamovací, obsazovací a vyzváněcí tón. Pokud je zařízení napojeno na 1 odchozí vedení, lze nadřazené ústředny po tomto vedení dosáhnout stiskem tlačítka zpětného dotazu na telefonním přístroji. Jsou-li do ústředny napojeny 2 směry do dvou různých nadřazených ústředen, lze jednoho směru dosáhnout stiskem tlačítka zpětného dotazu na telefonním přístroji a druhého směru volbou čísla 4.
Při příchozím hovoru z nadřazené telefonní ústředny si volající sám automaticky volí číslo pobočky bez zprostředkování spojovatelkou. Číslování účastníků je pevné – 51 až 59 a 50. Ústředna nemá obsluhovací pracoviště, pouze přednostní pobočku, která byla obvykle u výpravčího. Přednostní účastník má číslo 55 a má možnost se napojit na hovory, probíhající na odchozím vedení.
Pobočková ústředna UST
Pobočková automatická telefonní ústředna třídičová UST je určena pro větší závody a úřady. Minimální počet poboček je 40, ústřednu lze ale dále rozšiřovat teoreticky bez omezení. Ústředna je krokového synchronního systému (neboli přímo řízeného). Napájení poboček a volba se provádí postupně na jednotlivých volících stupních (od prvního skupináře po linkový volič). Zařízení umožňuje kategorizovat pobočky do následujících kategorií:
- - státně oprávněné – umožněn je odchozí hovor na státním vedení;
- - omezeně státně oprávněné – odchozí hovor na státní vedení je možný jenom po zprostředkování hlavní stanicí;
- - státně neoprávněné (domácí) – hovor na státní vedení nelze uskutečnit.
Obsluhovací (manipulační) stanice je stolního typu, vybavená telefonními klíči, tlačítky, žárovkami a číselnicí. Číselnice je již tlačítkového provedení.
Pobočková ústředna USTD (USTD 5/41)
Ústředna USTD 5/41 je ústředna synchronní třídičová drážní; hlavním spojovacím prvkem je třídič s pěti rameny, výrobní typ ústředny je z roku 1941. Ústředna byla stojanové konstrukce, umísťovaná v samostatné místnosti. Základními spojovacími prvky byly třídiče, skupináře a linkové voliče. První třídiče (1T) byly složeny z pětiramenných 11tikrokových otočných voličů a dvou relé. Druhé třídiče (2T), pokud byly zařazeny, byly 17tikrokové voliče s jedním relé. Třídiče sloužily k vyhledání volné hovorové spojnice. Skupináře (S) a linkové voliče (LV) byly tvořeny čtvercovým voličem s reléovou sadou. Provozní napětí bylo 60 V. Ústředna dávala návěstní tóny o frekvenci 450 Hz (oznamovací, vyzváněcí, obsazovací), vyzváněcí napětí bylo 70 V. Číslování účastníků bylo dle zvyklostí železniční služební telefonní sítě.
Pobočková ústředna UTU
Pobočkový třídičový systém UTU vznikl na základě ústředen UST a USTD, pro výstavbu jsou použity prvky veřejné telefonní ústředny P51 včetně principů výstavby a řízení spojovacího procesu. Rozšiřování systému je možné prakticky bez omezení počtu poboček, státních vedení i hovorových spojnic.
Ústředna je konstruována jako stojanový systém. Základními typy stojanů jsou:
- - stojany spojovacích polí, stojany s linkovou výstrojí,
- - stojany společné výstroje,
- - rozvaděče,
- - rozvodné pásky,
- - jiné doplňující vybavení.
Obsluhovací pracoviště spojovatelky bylo stolního provedení s jedním nebo více spojovacími stoly. Ty byly vybaveny prosvětlovacími tlačítky s návěstními a dohlížecími žárovkami a tlačítkovou nebo rotační stojánkovou číselnicí. Ústředny UTU umožňovaly spolupráci s jinými ústřednami odlišných typů pomocí adaptérů (přenašečů) – plnoautomatické spojení s okolními ústřednami bylo možné prostřednictvím přenašečů s dálkovou volbou stejnosměrnou, dálkovou volbou induktivní, dálkovou volbou střídavým proudem 50 Hz nebo tónovou volbu kmitočtem 600/750 Hz či 2280 Hz. Ústředna UTU dále umožňovala připojení malých reléových ústředen 1/4 nebo 2/10 (obvyklé v železničním provozu) použitím přenašečů se stejnosměrnou nebo induktivní volbou. Ústředna umožňovala i zapojení podvojných nebo sériových přípojek.
Ústředna poskytovala řadu služeb – zpětný dotaz, zprostředkování (přepojení) hovoru, kategorizaci poboček (domácí, polostátní, státně oprávněné pobočky pro příchozí i odchozí hovory), napojení přednostních poboček na obsazenou linku, připojení konferenčních zařízení, hledačů osob a další. Při požadavku jednotného číslovacího systému bylo možné doplnit opakovací registry nebo směrové třídiče a dosáhnout požadované délky účastnického čísla. Systémem UTU bylo možné rozšiřovat pobočkové ústředny UST a USTD. Ústředny byly budovány jako pobočkové v síti železnic, energetiky, bezpečnostních složek, úřadů a dalších podniků.