V rámci partnerství zemí RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) byly do Československa dováženy pobočkové ústředny i ze zahraničí. Jednalo se zejména o dovoz z Maďarska od výrobce BHG Budapest. Dobová publikace uvádí, že se v sedmdesátých letech dováželo průměrně 30 až 50 tisíc pobočkových přípojek ročně, což reprezentovalo tisíce telefonních pobočkových ústředen různých kapacit.
Tuzemský telekomunikační průmysl se do té doby soustředil především na výrobu pobočkových ústředen I. generace (pobočkové ústředny USR, USH a UTU). Ty však neumožňovaly plnohodnotné plnění požadavků Čs. spojů, zejména na kategorizaci oprávnění meziměstských hovorů a na provolení. Proto už od poloviny šedesátých let zahájil podnik BHG Budapest vývoj pobočkových telefonních ústředen II. generace mimo jiné právě na základě požadavku Čs. spojů. Výsledkem toho byla řada pobočkových ústředen s křížovými spínači z vlastního vývoje.
Z produkce BHG Budapest byly dováženy následující typy pobočkových telefonních ústředen:
Pozn.: Kapacita je uváděna v maximálním počtu státních vedení / počtu poboček / event. i počtu domácích spojnic (tedy maximální počet současných hovorů).
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátýchlet již začínají být dodávky ústředen z dovozu postupně nahrazovány ústřednami Tesla UK tuzemské výroby.