Výroba čs. telefonních zařízení
Následující text není historickou encyklopedií se všemi souvislostmi, ale pouze letmým úvodem do historie výroby telefonních zařízení ve střední Evropě.
Od počátků po vznik Československé republiky
První návrhy telefonu byly zaznamenány již v roce 1860, nicméně praktický rozvoj začíná až po jeho patentování v roce 1876 a především po představení na výstavách v roce 1877. Ve střední Evropě byla cílená produkce telefonních zařízení ve větších sériích doménou několika elektrotechnických továren tehdejšího Rakousko-Uherska.
Významnou firmou je vídeňská společnost Deckert & Homolka, založená již v roce 1872, s pobočkami ve Vídni a Budapešti. Firma od roku 1878 působila i v Praze. Mateřská společnost spolupracuje s koncernem L.M.Ericsson od roku 1908, který v roce 1912 přebírá i pražskou pobočku. Bezpochyby jedním z nejzajímavějších produktů firmy je stolní telefon Skeleton systému místní baterie, vyráběný na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
V roce 1880 zakládá Karl August Czeija, průkopník rakouského telegrafu a telefonu, elektromechanickou dílnu. K němu se v roce 1884 přidává českobudějovický rodák Franz Nissl a zakládají Telefonní a telegrafní továrnu Czeja, Nissl & Co. Tato vídeňská společnost měla významný podíl na výstavbě telefonní sítě rakousko-uherské říše včetně českých zemí. Od roku 1896 spadá firma pod americký koncern Western Electric a mění název na Spojená telefonní a telegrafní továrna Czeja, Nissl & Co. Firma produkuje telefonní přístroje mimo jiné značky Hekaphon.
Již v roce 1876 vzniká pražská společnost Doms & spol., specializující se na elektrotechnické výrobky, rádia, telegrafy a telefony. Prostřednictvím pozdějšího vstupu zahraničního kapitálu vzniká posléze společnost Standart Electric Doms a spol. Praha Vršovice. Díky americkým vlastníkům do produkce patří i značka Hekaphon (Czeja, Nissl & Co.).
V roce 1890 otevírá své zastoupení v Praze a v Brně německá společnost Siemens & Halske, která se na telegrafní a posléze telefonní zařízení specializuje od svého založení v roce 1847. Společnost již v roce 1877 zdokonalila Bellův telefon a zahajuje jeho výrobu. Následně v roce 1881 Siemens zřizuje v Berlíně telefonní ústřednu (tehdy ještě manuální).
Kromě těchto velkoproducentů se na trhu objevují i výrobky menších dílen (z mimopražských například v Liberci nebo Hradci Králové). Jedná se ale spíše o jednotlivosti, například dřevěné domovní telefony, malé přepojovače a podobně. Řada obchodních společností také prodává telefony zahraničních výrobců.
Meziválečné období
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 nastává i potřeba přebudování a dalšího rozvoje telefonní sítě, respektive její obnovy po I. světové válce. Zájmem nové republiky je nejen nezávislost politická, ale i hospodářská (zejména na Rakousku). Proto již od roku 1919 vznikají další společnosti, zaměřující se na oblast telefonního spojení. Jde především o společnosti Telegrafia, Elektrotechna, B.K.Prchalové a Mikrophona, Bratří Knotkové.
Jednou z prvních nových poválečných firem byla již v květnu 1919 akciová společnost Elektromechanický závod v Kolíně majitelů bratranců Prchalových (B.K. Prchalové). Výrobní program byl od jednotlivých součástek pro československou poštu přes licenční výrobu anglických radiopřijímačů a telefonních přístrojů až po vývoj a výrobu vlastních zařízení. V roce 1929 vstupuje do společnosti koncern Ericsson, název se posléze mění na Prchal, Ericsson a spol.
Z iniciativy Ministerstva pošt a spojů byla v říjnu 1919 založena akciová společnost Telegrafia, ve které 60 % akcií vlastnil stát. Společnost v mateřském závodě v Roztokách u Prahy a v pobočkách ve Velešíně a v Jablonném nad Orlicí vyráběla telefony, telegrafy a díly pro tuto techniku. Protože prostory byly již po krátkém čase nedostačující, v roce 1922 celá firma přesídlila do Pardubic do nového areálu. Firma vyráběla především telefonní přístroje, telefonní ústředny (reléové ústředny, ústředny systému Rotary), reléová zařízení a zajišťovala budování telefonní sítě. Kromě toho zde byly vyráběny radiopřijímače, elektronkové zesilovače, rozhlasové ústředny, rentgeny a další medicínské přístroje. Po druhé světové válce se podnik (již jako Tesla Pardubice) přestává orientovat na telefonní techniku a zaměřuje se více na radiotechniku a další elektronické obory.
V dubnu 1926 založili bratři Antonín a Ludvík Knotkové v Praze na Letné podnik s názvem Microphona, Bratří Knotkové, tovární výroba a zařizování telefonů. Od počátku firma vyráběla telefonní přístroje, ústředny a signalizační přístroje. V roce 1931 firma přesídlila do Strašnic nedaleko žižkovského nákladového nádraží. V novém areálu dochází k rozvoji výrobního programu o další výrobky, především radiopřijímače, a tak je v roce 1935 firma přejmenována na Mikrofona, Bratří Knotkové, telefonní a radiotechnická továrna. V roce 1937 firma zakládá pobočku ve Valašském Meziříčí, kde kromě dílů pro základní závod vyráběli i potřeby pro sluchově postižené.
V roce 1930 je založena akciová společnost pro slaboproudou techniku Elektrotechna se sídlem v Praze Karlíně, od počátku úzce propojena s koncernem Siemens & Halske. Společnost vyráběla telefony, telefonní ústředny a další slaboproudá zařízení včetně zabezpečovacích zařízení pro železnice. Od svého založení firma sídlila v Karlíně v areálu po elektrotechnickém závodě Františka Křižíka.
Pod vlajkou koncernu Tesla
Těsně po druhé světové válce, již v letech 1945 a 1946, docházelo k postupnému znárodňování jednotlivých elektrotechnických závodů. V březnu 1946 vzniká podnik Tesla, slaboproudé a elektrotechnické závody, jako nástupce elektrotechnického podniku Elektra, do té doby patřící do koncernu Philips.
V srpnu 1946 došlo k ustavení národního podniku Tesla, jehož součástí se staly mimo jiné další firmy, vyrábějící telefonní přístroje, ústředny a další zařízení, jako například Telegrafia, Siemens-Halske, Prchal-Ericsson, Mikrofona nebo Elektrotechna. K ustavení národního podniku došlo 10. srpna 1946 v továrně Mikrofona v Praze Strašnicích. Prvním ředitelem národního podniku byl jmenován dr. Ing. Karel Elicer.
Základem výroby telefonní techniky jsou nově vzniklé podniky Tesla Hloubětín (Elektra), Tesla Pardubice (Telegrafia), Tesla Karlín (Siemens-Halske / Elektrotechna), Tesla Kolín (Prchal-Ericsson), Tesla Strašnice a Tesla Valašské Meziříčí (Mikrofona / Bratři Knotkové).
První modely telefonních přístrojů a zařízení pod značkou Tesla na sobě měly pouze vytištěno či vylisováno logo TESLA, jednalo se však o přístroje, vyráběné do té doby v jednotlivých elektrotechnických závodech. V rámci národního podniku však postupně dochází k přeskupování výroby jednotlivých zařízení a součástí. Například k ukončení výroby telefonních přístrojů v Tesle Valašské Meziříčí (Mikrofona) dochází až v roce 1954.
Poválečným základem výroby telefonní techniky (telefonních přístrojů, zařízení a ústředen) jsou závody Tesla Karlín (do té doby Elektrotechna, Siemens & Halske) a Tesla Kolín (do té doby Prchal-Ericsson). Přenosové systémy byly vyráběny v Tesle Strašnice (do té doby Mikrofona, Bratří Knotkové).
V rámci programu industrializace převážně zemědělského a tedy průmyslově zaostalejšího Slovenska dala vláda v roce 1946 pokyn jednotlivým národním podnikům, aby při rozšiřování kapacit byly nové výrobní závody budovány přednostně na Slovensku. Při rozšiřování národního podniku Tesla Karlín tedy došlo k rozhodnutí o vybudování nového elektrotechnického závodu v Liptovskom Hrádku. Základní kámen nového závodu byl položen již 31. srpna 1947, výstavba započala na jaře 1948 a k uvedení do provozu došlo 9. května 1950, v den pátého výročí osvobození Československa Rudou armádou. Prvním ředitelem podniku Tesla Liptovský Hrádok se stal ing. Miloš Prokša. Výrobní program v počátcích fungování závodu byl kvůli postupnému zapracování místních pracovníků méně náročný (prvky manuální telefonie, bytové zvonky, houkačky apod.). V roce 1952 se již v závodě vyrábějí prakticky všechny telefonní přístroje z tehdejšího sortimentu.
V roce 1957 bylo ve jménu pokračující industrializace rozhodnuto o výstavbě nového elektrotechnického závodu na východním Slovensku ve Stropkově. Koncem padesátých let byl závod budován a do provozu dán 9. května 1960, tedy přesně 10 let po otevření závodu v Liptovském Hrádku.
Závod Tesla Liptovský Hrádok, do té doby pobočkou Tesly Karlín, se v roce 1958 osamostatňuje a dne 1.4.1958 se stává národním podnikem. Výrobní program se začal orientovat více na pobočkovou techniku a telefonní ústředny, byla sem převedena výroba malých pobočkových ústředen, podvojných a skupinových přípojek, obsluhovacích stanic pro větší telefonní ústředny (vyráběné v jiných závodech, zejména Tesla Karlín), ředitelsko tajemnické soupravy a podobně. V této době vzniká první standardní telefonní přístroj sériové výroby z vlastního vývoje Tesly, kterým je typ T57 a posléze upravený T58. Těmto typům předcházel prototyp s názvem T56, který byl stejného tvaru, ale vzhledem k potížím při zavádění sériové výroby bylo vyrobeno pouze pár stovek kusů.
S rostoucími požadavky na telefonní zařízení dochází jak v závodě Tesla Litovský Hrádok v roce 1960, tak v závodě Tesla Stropkov v roce 1964 k založení vlastní vědeckovýzkumné základny, což následně vedlo k inovaci výrobního programu telefonních přístrojů. U dosud vyráběných typů dochází k využití nových materiálů, namísto termosetu (bakelitu) se začínají objevovat přístroje z termoplastu. Tento materiál umožňoval i jiné barvy, než do té doby obvyklou černou. V první polovině šedesátých let jsou vyráběny telefonní přístroje typu T58 ve světle a tmavě šedé, modré či v barvě slonové kosti. V roce 1965 je zahájena výroba nových typů T65S (bochník) a T65H (rakvička). Zatímco typ T65S tvarově vycházel z typu T58, tak typ T65H byl ztvárněn velmi netradičně architektem Bohumilem Mírou a stal se designovou ikonou své doby. Tak trochu ve stínu standardních telefonních přístrojů dochází od roku 1966 i k zavedení výroby nového tvaru domovních telefonů pod označením DT16.
Ve druhé polovině šedesátých let dochází k rozšiřování podniku Tesla Liptovský Hrádok a k budování odloučených pracovišť, kde jsou vyráběny díly pro telefonní techniku (Dovalov 1966, Liptovská Osada 1967, Sklabiná pri Veľkom Krtíši 1970).
V šedesátých letech zároveň dochází k posunu ve vývoji pobočkové techniky od reléových a voličových ústředen k pobočkovým ústřednám II. generace (s křížovými spínači). Prototypem byla ústředna USK 5/23 z Tesly Karlín, která se ovšem nedočkala masivního rozšíření. Výzkumný ústav telekomunikací zároveň pracuje na vývoji a výrobě prototypů elektronických (tranzistorových) pobočkových ústředen. V roce 1965 bylo vyrobeno několik prototypů pobočkových ústředen malé kapacity (1/4) a pokusně nasazeno v čs. telekomunikační síti. Sériové výroby se však tyto ústředny nedočkaly.
V roce 1967 začíná v Tesle Liptovský Hrádok vlastní vývoj pobočkových ústředen II. generace, který vrcholí zahájením sériové výroby ústředen UK101 a UK102 až po roce 1970. Mezitím však poptávka Čs. spojů po těchto typech tehdy moderních ústředen vedla k masivnímu dovozu těchto zařízení z Maďarska od BHG Budapest (pobočkové ústředny typu RA a CA).
Od roku 1968 se mezi výrobce spojovacích zařízení vrací podnik Tesla Valašské Meziříčí, který začíná vyrábět dorozumívací zařízení pro zdravotnictví (spojovací systémy sestra – pacient).
Počátkem sedmdesátých let dochází v Tesle Stropkov k inovaci vyráběných typů telefonních přístrojů. Typ As/An ostrými tvary navazuje na typ T65H, typ Bs (architekt Zdeněk Kovář) pak na tvar T65S. Novinkou své doby byl právě přístroj As/An, neboť byl vyráběn jak ve stolním (As), tak v nástěnném (An) provedení.
V roce 1980 je v závodě Tesla Liptovský Hrádok zahájena výroba elektronických pobočkových ústředen v licenci kanadské firmy MITEL, a to pod označením UE200 (160 přípojných bodů) a následně na témže základě menší ústředny UE10 (48 přípojných bodů) a UE20 (96 přípojných bodů). V roce 1980 se podnik Tesla Stropkov osamostatňuje od mateřského závodu v Liptovskom Hrádku a stává se národním podnikem, posléze koncernovým podnikem. Zároveň je inovován i výrobní program a v první polovině osmdesátých let dochází k zahájení výroby telefonních přístrojů typu Cs (repliky historických přístrojů), Ds (Interiér) a Es/En (Universal), který byl opět jak ve stolním, tak v nástěnném provedení.
Přestože Tesla se všemi svými závody byla výrobcem bezpochyby dominantním, rozhodně nebyla jediným. Na malosériovou výrobu speciálních telefonních zařízení se soustředila Technická ústředna spojů, z jejíž produkce v šedesátých až osmdesátých letech lze zmínit ředitelské soupravy (SKZ124, RT31), vícesmyčkový přístroj TÚS A5 nebo veřejné telefonní automaty. Například ředitelský přístroj SKZ124 stával na stole československého prezidenta Antonína Novotného, Ludvíka Svobody i Gustáva Husáka.
Samostatnou kapitolou byla podniková výroba vlastních zařízení. Bezpochyby k největším specializovaným výrobcům patřil sektor železniční dopravy. Výrobu speciálních zařízení, především telefonních zapojovačů, zajišťoval podnik Automatizace železniční dopravy, a to už od šedesátých let počínaje zapojovačem DZ61. Protože však tehdejší ČSD nemohly být závislé pouze na vnějších dodavatelsko odběratelských vztazích, zajišťovaly si výrobu některých zařízení vlastními silami. Vznikl tak například telefonní zapojovač ZUL 10/1 ze Sdělovacích dílen ČSD Ústí nad Labem (jako provizorní řešení do doby, než Tesla začne dodávat zapojovač MTZ 10/1, což bylo nakonec několik let…). Speciální dispečerská zařízení (například pro pražské metro) vyráběl Okresní kovopodnik Praha západ (někdy též Komex).
Výrobu telefonních přístrojů si pro vlastní potřebu zajišťovaly i další podniky. Vzniklo tak například několik zajímavých přístrojů v Severočeských hnědouhelných dolech, Elektrozávod Duchcov. Jednalo se především o hlasité telefonní přístroje a interkomy pro vedoucí pracovníky dolů.
Hlasitý telefonní přístroj, vyráběný v Severočeských hnědouhelných dolech, Elektrozávodě Duchcov